LVT organizovaný členy pardubické záchranné brigády, se nakonec uskutečnil ve Světlé nad Sázavou na místním cvičáku.

Oproti prvoplánované Šumavě to pro mě z počátku bylo trochu zklamání, ale nakonec jsem byla spokojena i s tímto místem.V okolí byla spousta kvalitních objektů pro sutinové vyhledávání, ale i pro plochy nebo stopy. Výhodou byla i zařízená klubovna se záchody, sprchou a malou kuchyňkou.

Jedinou tak trochu nevýhodou bylo stanování mírně do kopce, kdy člověk v noci klouzal po karimatce dolů, ale hledejte si na Vysočině rovinu. A i když jsem řekla jedinou nevýhodou, tak někteří rozmazlení účastníci si stěžovali na hlučné vlaky, který projížděli těsně pod cvičákem několikrát za noc. Někteří by prý i mohli zapisovat do jízdních řádu jestli jezdí na čas a některým zas zpestřily sny o nevšední zážitky. A jelikož se v blízkosti mého rodného domu nacházejí koleje hned ve dvou směrech, já osobně bych mohla prohlásit, že v noci neprojel ani jeden.

A teď k samotnému průběhu. Cvičit se začalo v pondělí ráno, kdy část účastníku vyrazilo na stopy a část do nedalekého opuštěného kravína v Druhanově.

Csokítek vyrazil na jeho první stopu v životě. V krátkých časových rozestupech vyrazil hned na tři kraťounký stopy a mohu říct, že si vedl moc dobře a při té poslední už  pochopil co se po něm chce a že nejrychlejší cesta k odměně vede po mojí stopě.

Stejně dobře si vedl i jeho táborový kámoš pětiměsíční Buschík (Entlebušský salašnický pes), ale ten narozdíl od Csokiho byl zasvěcen do světa pachových prací už dříve.

A ze stop hurá do sutin! I tohle byla pro Csokiho prvotina, sice jsme se mu na procházkách schovávali už dávno, ale v plochách, nikdy ne v sutinách. A zdá se, že si s tím poradil, i když ze začátku jsme cvičili čistě jen přímé vyhledání se zaběhnutím někam za roh.

Všichni si udělali dvě kolečka a jelo se zpátky na cvičák, kde do podvečera panovala volná zábava nebo překážky s poslušností a do sutin se vyráželo na sedmou hodinu, tentokrát do Krátké Vsi na opuštěný statek.

Jelikož po většinu dne pršelo, začalo se i brzo šeřit a tím pádem byl i statek prošpikován tmavými místy, což bylo pro štěňátka a některé mladší psy zase něco nového, ale i tak se všem moc dařilo.

No a v podobném duchu se odvíjel i zbytek tábora, jen sutiny se střídaly.

V úterý se ráno po stopách jelo do Kvasetic na rozbořený zámeček a na večer do poničené novostavby nedaleko cvičáku.

Všem nám pukalo srdce, když jsme ten barák viděli...obrovská stavba na úžasném místě s výhledy na stromy a louky. Novostavba byla zabavena bankou jednomu podnikateli-podvodníkovi, ale je neskutečné jak to banka nechá chátrat...a taky je nepochopitelné, že si tam někdo chodí mastit ego a bourat cihlové příčky a vůbec to tam celé ničit. ale zas na druhou stranu máme aspoň kde cvičit.

Ve středu byl volný den, aby si psy odpočinuli, takže na ráno byla naplánovaná prohlídka světelského podzemí a odpoledne jsme vyrazili do Záchranné stanice pro volně žijící živočichy v nouzi v Pavlově...nejčastěji jsme tam viděli různé ptačí dravce poraněné elektrickým proudem, ale mimo živočichy z ptačí říše, jsme se setkali i se dvěmi vydrami, norkem nebo želvami, co lidé třeba vyhodí a oni se aklimatizují a jsou schopné žít v našich podmínkách, kde ale mají neblahý vliv na ekosystém.

Ve čtvrtek ráno se zopakoval kravín v Druhanově a odpoledne byl na řadě Pohled a sutiny v prostorách školy..tady dělal mladým psům problém prostor půdy. Csokimu dělali největší problém vysoké „prázdné“ schody a přejití úzkého prkna nad dírou ( i když kladina mu takový problém nedělá), ale jinak super...Zkušeným psům zas dělal problém proudící pach osoby, který se třeba shlukoval úplně v jiném místě než byla osoba...takže určitě to byl hodně těžký terén...no a druhým místem ve škole, kde jsme vyhledávali, byl rozsáhlý sklep, kde nebylo vidět skoro ani na krok, ale i s tím si psi poradili.

V pátek dopoledne se přišly na řadu Kvasetice a odpoledne novostavba, kde už bylo vidět jak ti psi neuvěřitelně poskočili nahoru. Csokítek si precizně vyhledal osobu, kde bylo vidět že už zapnul čumák a neřídí se jen zrakem, Julinka (mladý rotwík) se nám rozštěkala a Griffin (mladý  hnědý labrador) precizně dohledal vše co se na něj vymyslelo. A takhle poskočil i Kristýnčin Tjabo (pro změnu černý labrador), i když konkrétně na tomto místě s námi ten den nebyl.

No a v sobotu se vesele balilo...ráno jsem ještě společně s rodinou rotwíků entlebuše a flat coated retrívra vyrazila na stopu, kde už Csokítek i ukázkově zalehl předmět a jelo se naposled do Krátké Vsi, odkud se už všichni rozprchli do svých domovů.

Než se vrhnu na závěr, tak podotknu, že ti psi o kterých nepíšu, se určitě zlepšili stejně jako ti ostatní, jen jsem je neviděla tak často pracovat, proto jsou o řádky v tomto článku ochuzeni...rozhodně to neznamená, že nestojí za to, abych o nich napsala

A něco na závěr? Tábor nám osobně přinesl hodně zkušeností, především Csokítkoj, naučil se používat čumák nejen na stopě, ale i při vyhledávání a především přibral i nějaké zkušenosti co se do umístění a různorodosti figurantů týče. Většina psů se tam za ten týden hodně vypracovalo, takže věčná škoda, že nakonec nebyly nějaké zkoušky.

Nakonec jsme si poradili i s absencí Kláry Kmoníčkové, která se bohužel nemohla táboru zúčastnit. Táboru se z vedení brigády zúčastnil jen Robert Novák, který se ale zaměřuje na plochy a na táboře byla naprostá většina sutinářů. Tak si mě a další mladé psy vzala pod křídlo Lucka Zavoralová, která na nás dohlížela na stopách, vymýšlela nové věci pro naše štěňata a tím je hodně naučila, za což děkuji.

A abych nezapomněla, měli jsme na táboře i návštěvu až ze Slezské části republiky – Johanku se svými Australskými ovčáky, která se jako jediná v ČR věnuje zvířecímu cadaveru. Přijela si pro rady ke Kláře Kmoníčkové, která jí chyběla (a nejen jí ale i nám všem) a moc se jí s námi líbilo (nebo to aspoň tvrdila) a nám se zase líbilo s ní a Csoki s Buschíkem měli o dalšího štěněčího kámoše (Sheenu alias Šíšu) navíc. 

Fotky z tábora naleznete zde

Videa pro změnu tady